Pamatuji si na ten pocit, když jsme měli mít ve škole výtvarnou výchovu. Vždy jsem se na tento předmět těšila. Ne jen na to, že si na chvíli odpočinu od všeho učiva, které mi hlava po chvíli nechtěla brát, ale také na to, že na malý okamžik budu moci být sama sebou. Tvořit, popustit uzdu své fantazii, téma uchopit po svém, zjistit, co...
Často hledáme důvody ve vnějším světě proč žít, abychom ráno měli důvod vstát, proč jít do práce, proč uklidit, proč .... (doplňte si již sami). Ano, má to tak většina lidí a je to přirozené, jelikož naší potřebou je neustále něco tvořit, vymýšlet něco nového a potřebujeme NĚCO, co nás inspiruje, motivuje k činu. A neustále to hledáme ve vnějším světě. Dnes jsem četla krásný příběh a ráda bych se s vámi o něj podělila.
Dva obrazy, jeden námět, jedna technika, jeden autor. Jak je možné, že jeden člověk dokáže namalovat jednu věc naprosto jinak? Prozradím vám jedno tajemství. Jeden obraz je namalován z touhy po uznání a ten druhý z čisté radosti. Proč tomu tak je? Jak je možné, že ten krásný reálný obraz není malován z radosti? On ale je. Jenže aby mohl...
bohumila.kohutova@gmail.com
