Vždy je důvod proč žít, hlavně díky umění ;-)

Dnes jsem četla krásný příběh a ráda bych se s vámi o něj podělila.

O smyslu života

Vysokoškolský profesor položil svým studentům neobvyklou otázku: „Co byste dělali, kdyby vás odsoudili na doživotí, a věděli byste, že budete muset strávit zbytek života ve vězení?“

Po chvíli mučivého ticha se zvedl jeden student a řekl: „Zabil bych se.“
Když se profesor zeptal na důvod jeho rozhodnutí, řekl: „Nedovedu si představit, že bych už nikdy neviděl svou rodinu a přátele. Můj život by ztratil veškerý svůj smysl.“„Děkuji za odpověď,“ odpověděl profesor. „Tak co na to říkáte vy ostatní? Také s ním souhlasíte?“

Všichni studenti se přiklonili k názoru chlapce. Skutečně neviděli důvod, proč by měli v takové situaci žít dál.
„Tedy dobře. Na to máte plné právo,“ řekl profesor. „Udělejme si malý experiment. Všichni zavřete oči. Nadechněte se tak moc, jak jen to půjde, a pak zadržte dech, dokud vám neřeknu, abyste vydechli.“

Studenti zavřeli oči a zadrželi dech. V přednáškové místnosti se rozprostřelo úplné ticho.
Kvůli nedostatku kyslíku se ale brzy začali cítit tak trochu nepříjemně. Čekali na vyzvání pana profesora.
Ten však stále mlčel. Studenti proto postupně začali otevírat oči a zhluboka dýchat. Pud sebezáchovy jim totiž nedovolil poslechnout příkaz profesora a hazardovat se životem.
Profesor se spokojně usmíval a pak zmateným studentům vysvětlil záměr experimentu.

„Na co jste mysleli, když vám docházel kyslík? Mysleli jste v té chvíli na své přátele, rodinu, zájmy nebo věci, které se kolem vás dějí?“
Studenti místo odpovědi pouze nesouhlasně kroutili hlavami.
Všichni se shodli na jednom. To, co bylo v daném momentě nejdůležitější, bylo, že se potřebovali znovu pořádně nadechnout.„Je to o tom, že život nezávisí na žádných vnějších okolnostech. Je vnitřním procesem, který nezávisí na vaší rodině, práci či přátelích.
Až budete mít příště pocit, že váš život nemá smysl, zkuste na pár sekund zadržet dech. Uvidíte, že budete mít chuť pokračovat dál a bojovat.

Bojovat alespoň o další nádech. Uvědomíte si, že život opravdu stojí za to žít. A že je ten největší dar, který máte.“

Zdroj: https://mocvedomi.cz/mate-pocit-ze-vas-zivot-nema-smysl-tento-pribeh-vam-otevre-oci/?fbclid=IwAR3YO0NSciDdSjMvxawA_6vGGg9qFjCU3jEKwaF1rRVcahljuDBhDVpTF5U

Často hledáme důvody ve vnějším světě proč žít, abychom ráno měli důvod vstát, proč jít do práce, proč uklidit, proč …. (doplňte si již sami). Ano, má to tak většina lidí a je to přirozené, jelikož naší potřebou je neustále něco tvořit, vymýšlet něco nového a potřebujeme NĚCO, co nás inspiruje, motivuje k činu. A neustále to hledáme ve vnějším světě.

Až teprve na sklonku života, kdy už nám fyzické tělo tolik neslouží lidé přichází na to, že důvod k životu ale vychází z nich samotných. Že je potřeba sám sebe neustále motivovat a pobízet, být sám sobě inspirací, protože se člověk v podstatě miluje a chce se chránit, chce se vždy nadechnout. Kolikrát už ale bývá pozdě a člověk si tuto moudrost užívá už jen krátkou dobu.

Proto je umění úžasným motorem pro to, abychom měli důvod žít. Tvoříme pro to, že nás to baví (máme se rádi), tvoříme protože za sebou vidíme nějaký výsledek (máme se rádi a chceme být pochváleni, uznáni, oceněni), tvoříme, protože nám to dává důvod žít.

Proto kdykoliv se ocitnete v pasti a budou se vás chtít chopit myšlenky typu „Už není nic, pro co bych žil” raději popadněte tužku, barvy, hlínu apod. a začněte něco, cokoliv tvořit a potom se za to pochvalte.

Uvidíte, jak budete rádi 😉

Ale VŽDY se za to musíte pochválit (žádné hledání nedostatků ;-))

S láskou Bohunka