Šťasné prostředí=zdravý život, aneb Jak naše mysl vytváří zdravé tělo

Krásný den,
Co kdybych Vám řekla, že na všechny nemoci světa existuje lék. Asi byste si pomysleli, že jsem blázen a co si to dovoluji, vždyť nejsem žádný odborník z lékařského či farmaceutického odvětví. A upřímně z části byste pravdu měli. Lék, jako takový, který známe, že ho polkneme, vypijeme nebo nám jej píchnou, tak takový nemyslím.

Mám na mysli lék jménem „prostředí”.

Poslední rok a půl jsem se mimo malování věnovala také studiu epigenetiky.

Před 3 lety jsem vymyslela metodu artekinese, kdy prostřednictvím tance a umění měním své myšlení a prožívání. Tehdy jsem vůbec netušila, že nějaká epigenetika existuje. Ale ona již na světě byla a našla si mě.

Epigenetika je věda, která se zabývá studiem vlivu prostředí na naše tělo.

Zjednodušeně řečeno.
Byla jsem u vytržení, že to, co jsem žila, již někdo studuje odborně a potvrzuje, že to je pravda.
A co více, že to může pomoci spoustě lidem.

O co tedy jde?
V 60. letech začal biolog Bruce Lipton studovat buňky, přesněji oddělil jejich jádro (v jádru je obsažená skoro veškerá dna genů buňky) a zjistil, že buňky žijí dál. Do té doby si vědci mysleli, že jádro je středobod každé buňky a na něm je život a vývoj buňky závislý. Tzn.že to jaký je náš život závisí na kvalitě buňky již v době zplození a buňky, které se vyvíjí dále jsou závislé na původní kmenové buňce a na jejich jádrech. Takže jsme obětmi genetiky a nic s tím nezmůžeme.

Bruce Lipton ale zjistil něco jiného. Když oddělil jádro od buňky, buňka žila dál, ale vyvíjela se podle toho, v jakém prostředí byla. Zkoumal dále a ovlivňoval prostředí buněk. Zajímavé bylo, že z jedné kmenové buňky se jich vytvořilo několik, oddělil 3 a každou vložil do jiné petriho misky a měnil jejich kultivační prostředí. Zjistil, že i když jejich původní kmenová buňka byla stejná, tak v každé misce se začala vytvářet úplně jiná tkáň. V jedné se začaly vytvářet buňky kostí, ve druhé svalů a ve třetí, tuků.

Tím v podstatě potvrdil, že jsme schopni vyléčit sebe sama z jakékoliv nemoci, pokud změníme své prostředí.

Zní to jednoduše, že ano. Možná si říkáte, haha takže se seberu, odjedu na Bali a budu si užívat život a na vše zlé zapomenu a budu žít šťastný život až dokud se nerozhodnu skočit z útesu.

Takhle to ale nefunguje. Člověk je tvor komplikovaný a některé věci nejdou useknout jen tak.

Vše je o vývoji.

Pokud dlouhodobě žijeme ve stresovém prostředí, ano může být řešením ho opustit, ale někdy to není tak jednoduché.

Když jsem zůstala sama s dětmi, také jsem se mohla rozhodnout, že chci být šťastná, sebrat se a utéct před všemi problémy. Ale moje povaha a láska k dětem mi to nedovolily. Bylo to velmi těžké období, ale také neuvěřitelně transformační a pro výzkum artekinese nezbytný. Dnes jsem za něj hrozně vděčná.

Uvědomila jsem si totiž, že nemůžu sice změnit své fyzické prostředí, ale mohu změnit své vnitřní.

Jak to myslím?

Mohla jsem změnit své myšlenky, v tom mi pomohla artekinese. Mohla jsem změnit svůj přístup a chování k dětem. Když křičely a dělaly nepořádek, záleželo jen na mně, jestli na ně budu hystericky ječet a ventilovat tak svou vnitřní bolest, anebo se nadechnu, vydechnu a láskyplně jim nastavím hranice. Ale nejsem svatá, také jsem ten ventil občas vypustila, to přiznávám. Ale s každou takovou situací jsem si uvědomovala, že tohle nechci a příště se snažila se opět nadechnout a vydechnout a přijmout, že jsem také jen člověk a každý má právo občas upustit ventil.

A tím jsem byla schopná odpustit všem, kteří se kdy ventilovali na mě, protože jsem pochopila, že tím problémem jsem nebyla já, ale něco uvnitř nich. Díky tomu jsem mohla pocítit obrovskou lásku a pochopení vůči jiným lidem, i těm, kteří mi velmi ublížili. Samozřejmě nebudu nikomu dělat boxovacího panáka, ale teď už vím, že můžu tyto hranice nastavit láskyplně, pevně a přímo. Stejně jako svým dětem.

A tak jsem začala postupně měnit své vnitřní prostředí. Začala jsem zjišťovat, že když mi něco vadí, tak ten důvod se nachází někde uvnitř mě, někde v mé minulosti a začala jsem s tím pracovat.

Náš život je jen o našich volbách a to jak myslíme a jak se chováme, se zrcadlí v naší realitě, protože naše tělo je tak nastavené.
Pokud tedy žijeme ve stresovém prostředí, musíme nejprve zjistit, co nám ten stres způsobuje a proč nás to stresuje. Ano, někdo může říct, že to je manžel, manželka, děti, šéf apod. Ale proč to jsou zrovna oni? Co nám zrcadlí?

Když mě začnou děti stresovat svým křikem, tak se první ptám, co je pravým důvodem mého vnitřního neklidu? Jsou to děti, ty křičí, ano já je můžu ukáznit, ony se zklidní, ale co doopravdy vyvolalo ten vnitřní pocit plný napětí? U mě to je většinou to, že jsem dlouho nedělala to, co mě baví.
Takže si zapnu oblíbenou hudbu, zatančím si a maluju, nebo něco vyrábím. Prostě cokoliv, co mě baví. A nemusím si balit kufry a utíkat na Bali a děti zanechat svému osudu. Úplně stačí říct, teď chci dělat chvíli něco sama.

Ano, možná se nejprve ozve ve vysokém C:„Neeeee!!!!” Ale já to ignoruji, mám totiž právo na chviličku být jen sama sebou. Protože ten, kdo to nedokáže se v klidu obhájit na malou chvíli, potom volí krizové řešení. Útěk.

Ale kdo uteče, prohraje.

Protože nezvládl zkoušku a tak musí přijít jiná a náročnější, aby se člověk odvážil jí zdolat.

Život je o výzvách a někdy jsou ty výzvy nečekané, ale o to z nich máme lepší pocit, když je zvládneme.

A ten pocit. Člověk se tak nějak začne mít více rád, protože je na sebe hrdý. Začne se lépe stravovat, více o sebe pečovat, více se usmívat a prostředí se začíná měnit. Jak to vnitřní, tak to vnější.

Je pravda, že občas se stane, že vás někdo z toho vnějšího prostředí opustí, protože vaši změnu nezvládne, ale z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že ve výsledku to není špatné. Takže se nebojte měnit své vnitřní prostředí a následně to vnější. Začnete se opravdu cítit lépe a vaše tělo vám poděkuje. Bude totiž zdravější a šťastnější a o to přece v životě jde.

A z toho biologického hlediska. Když je člověk šťastný přirozeně se mu vytvářejí nové buňky (denně se vytváří několik milionu nových buněk v těle) s kvalitními geny v jádru a tělo se tak dokáže samo regenerovat, jen pro to potřebuje vhodné prostředí. Vnější i vnitřní.

Pokud po takové změně toužíte, ale nevíte jak na ní, mohla by vám pomoci třeba artekinese. Bohužel v současné situaci není možné pořádat kurzy ani konzultace osobně, ale pokud byste měli zájem, neváhejte mne kontaktovat a společně se na to podíváme. Na krizové řešení je totiž čas vždycky a mělo by přijít, až pokud jsou vyčerpány všechny možnosti.

A artekinese může být jednou z nich.

Mějte se krásně a neklesejte na mysli, ta je totiž jen ve vašich rukou, tak si neubližujte 😉
S láskou Bohunka