Pomozme zachránit výtvarnou výchovu ve školách

Pamatuji si na ten pocit, když jsme měli mít ve škole výtvarnou výchovu.

Vždy jsem se na tento předmět těšila. Ne jen na to, že si na chvíli odpočinu od všeho učiva, které mi hlava po chvíli nechtěla brát, ale také na to, že na malý okamžik budu moci být sama sebou. Tvořit, popustit uzdu své fantazii, téma uchopit po svém, zjistit, co se ve mě ukrývá a na chvíli si hrát.

Umění a tvoření jsem vždy milovala a po absolvování základní, střední a vysoké školy jsem se rozhodla předávat svou lásku k umění mladším generacím. A to nejen na ZUŠ nebo v Domě dětí a mládeže, ale také v Mateřské škole.

Zde jsem začala pozorovat, že vše, co jsem si o účincích tvorby myslela platí stonásobně.

Jak dokáže jen obyčejná kresba pastelkou dítě uklidnit. Že se může na malý okamžik zastavit a bezpečně vplout do toho velkého světa a porozhlédnout se v něm.

Umění mělo, má a bude mít obrovský léčebný vliv na společnost. Proč to vím?

Protože věřím, že jsme se narodili, jako kreativní bytosti a tvořit je naše úplně nejzákladnější potřeba (dokonce jí nalezneme na vršku Maslowovy pyramidy ;-)).

Seberealizace.

To je to, co potřebujeme dělat všichni. Nějakým způsobem se realizovat. Dávat světu najevo, kdo jsme a s jakým darem zde přicházíme a čím můžeme lidstvo obohatit.

A přesně na rozvoj seberealizace je výtvarná výchova nejideálnější.

Zatím se ještě ne všude učí, jak moc umění dokáže rozvíjet lidskou mysl. Jak učí lidi pracovat se sebou samými, se svými myšlenkami, emocemi, pocity.

Jak je učit tvořit nejlepší verzi sebe sama skrze primární um se kterým jsme se všichni narodili.

Proto jsem vytvořila Artekinesi, která má ukázat, jak moc je umění v našem životě důležité a pro nás a naši Zemi prospěšné.

Ano, vím, ještě jsem ani pořádně neukázala, co to je a jak s ní pracovat.

Proto se vám musím přiznat.

Stále jsem neměla čas a říkala si: „Dokončím jí v pravou chvíli”. Jenže ona již nějakou chvíli dokončená je. Ale čeká na mě, až překročím svou komfortní zónu a vynesu jí napovrch.

A já se bojím.

V průběhu života jsem nachytala spoustu bloků a strachů, jako každý z nás a právě Artekinese mi pomáhá se jich všech zbavovat. Až tak velkou sílu má umění. Navrací nás zpět k tomu zdravému jádru.

Někomu se to však nelíbí. Nejspíš má také strach. A snaží se teď výtvarnou výchovu vytěsnit ze škol.

Chce zamezit tomu, aby se děti mohly realizovat, být na chvíli takové jaké jsou a bezpečně se projevit.

Moc vás prosím, nedovolme to!

Zastavme toto šílenství, které chce naše děti naučit fungovat skrze digitální technologie, které jsou snadno ovladatelné a skrze nichž je snadno ovladatelný i jejich uživatel.

Ukažme dětem, jak moc je důležité pracovat rukama, propojovat mozek a tělo a jaký obrovský význam pro naši Zemi má člověk, který tvoří rukami.

Protože strom možná zasadíme skrze nějaký stroj, ale tu energii, kterou přenáší naše tělo, když strom sází a zalévá ho, mu žádná technologie nepředá.

A právě naši kreativní energii Země potřebuje ke svému růstu.

Jak začnu já?

Budu více mluvit o Artekinesi a skrze ní pomáhat lidem nebát se být kreativní a kreativně tvořit svůj život 😉

Protože přesně pro to jsme se všichni narodili.

S láskou Bohunka.